Jana a Aleš skoroZrakovi
Jsou spolu už osm let, z nichž pět spolu žijí v bytě o velikosti 29 metrů čtverečních spolu s piánem a rybičkama. Zasnoubili se před dvěma roky v Údolí smrti. Oba pracují jako programátoři, rádi cestují, chodí do sauny a pijí dobré víno. Občas mají trochu šílené nápady, jako třeba dojet autem na Nordkapp a zpátky, dojet na kole z Prahy do Bratislavy přes Linec a Vídeň nebo na Tenerife vyšlapat s přáteli od moře na vrcholek činné sopky v 3718 metrech nad mořem.
Nevěsta: její snaha o věčné studium letos skončila, proto už je s ní konečně kloudná řeč. Je schopna několikrát denně najít ženichovy brýle, pokud je zrovna nemá na nose. Má přehled o tom, kde by bylo všude potřeba uklidit, chválí ženicha když vypere, pověsí prádlo, umyje nádobí, vyčistí záchod, vyčistí koupelnu, vysavuje plíseň ze zdí, uvaří či se jinak zanedbatelně podílí na fungování domácnosti. Je ochotna mu sepsat seznam na nákup či připravit odpadky, aby je mohl vynést. Pečuje o domácí faunu a flóru, ženicha nevyjímaje. Velmi dobře zvládá hru na klavír, kytaru a nervy. Ženichovi je vždy k ruce pokud je potřeba něco přidržet, podat, připravit či zkritizovat. Když není ženich doma, usíná s plyšovým krokodýlem.
Ženich: je urostlý muž, tak akorát na ženění. Má veškeré aspekty pro vstup do manželství - je zadlužen hypotékou, má staré poškrábané auto a sedavé zaměstnání. Na vypůjčeném Macu dokáže hrát Heroes of Might and Magic 4, umí udělat lívance a domácí halušky. Je zběhlý v praní oblečení, expert na mytí nádobí a loupání brambor, sám si páruje svých 20 párů černých ponožek třech typů. Hlasitě kýchá a obstarává konstantní deplesnivizaci bytu - od stěn přes batohy a tašky až po nevěstiny nové pohory. Občas na přání nevěsty nakreslí koně v garsonce, nebo studijního tukana. Má nekonečnou trpělivost s občasnými hysterickými záchvaty nevěsty a obsáhlé zkušenosti s tišením jejího usedavého pláče. Mezi přáteli (a asi i nepřáteli) je zván též Básník, Kachnič nebo Oshlak. Odmítá se líbat s plyšovým krokodýlem.
A proč lamy? Protože když něco pokazíte, jste lama. A protože v kažení věcí jsme oba výjimečně dobří, postupně jsme se oba změnili v lamy. Protože lamy jsou cute. A taky protože původně favorizovaný rypouš sloní není zas tak cute. Ostatně, posuďte sami:
A navíc malý bonus pro věčné tazatele, proč se Básníkovi říká Básník.
Tohle bylo překvapení pro Janinku k našemu pátému výročí:
Malá lama stojí sama,
v hlíně hrabe kopýtkama,
žvýká trávu zelenou
a houpe se v kolenou.
O kousek dál druhá lama,
taky hrabe kopýtkama,
v trávě hledá kvítky bílé,
a tváří se roztomile.
Tak se pasou ty dvě lamy,
slunce svítí nad pampami,
vítr fouká křovinami
a den je jako malovaný.
Jenže každá správná lama,
nechce běhat pampou sama,
proto si, když večer padá,
hledá k sobě kamaráda.
Tak se sešly obě lamy,
u kaktusu pod hvězdami,
čumáčky třou o sebe,
dívají se na nebe.
Teď běhají spolu lamy,
oči jako drahokamy,
sluníčko jim kožich hřeje,
jedna na druhou se směje.
A nakonec ještě pár dalších fotek, abyste měli lepší představu, jak vypadáme :)
